COUSIN, VICTOR (1792-1867). Kdybyste některého žijícího filosofa nazvali eklektikem, urazil by se; roztomilý Francouz Cousin na eklekticismu založil své filosofování a vybudoval eklektickou školu, namířenou proti osvícenské filosofii. Vycházel z Maine de Birana (v. t.), pak se přiklonil k německému romantismu, k Fichtovi, Schellingovi a Heglovi. V sebepozorování viděl bod, kde mizí všechno zdání a objevuje se čistá, absolutní pravda; to je Fichte. Kladl veliký důraz na studium dějin filosofie, v níž viděl „samovývoj myšlenky, myslící sebe samu"; to je Hegel. Hlavní obsah vší filosofie jsou prý ideje konečna, nekonečna a jejich vzájemného vztahu; to zas je Platón. V lidském myšlení se pravidelně vyskytují čtyři soustavy: senzualistická, idealistická, skeptická a mystická. V každé je kousek pravdy; pravá filosofie záleží v rozpoznání a složení těch kousků; to tedy konečně je sám Cousin, totiž eklekticismus. Cousin, třebaže byl nesmírně vzdělaný, zůstal po celý život pouhým nadšeným amatérem. „Jeho rozbujelá imaginace se neustále vrhala na tolik předmětů současně, že žádná z jeho myšlenek neměla čas klidně dozrát, což je podmínkou pokroku ve vědě. Dnes vzplanul pro Skotsko, pak pro Německo, potom pro Atény nebo pro Alexandrii, pak pro středověk, pak pro XVII. století, a poslední záliba měla vždycky vrch." (Paul Janet, Les problemes du XIX siécle.i Jeho škola se zasloužila o obnovení zájmu o středověkou filosofii. Hlavní jeho dílo je pětisvazkový Kurs dějin filosofie (Cours de I 'histoire de la philosophie).


[BACK]